Naučte se promluvit

28. dubna 2007 v 15:16 | Kačí |  Pro tebe

Naučte se promluvit

Určitě tu situaci znáte: stojíte před kolegy, klienty nebo třeba před mužem svých snů a připadáte si jako němá. Víte, že vás všichni poslouchají a čekají, co z vás vypadne. Chtěla byste pronést něco vtipného nebo zajímavého, jenže místo toho vám vyschne v krku a nedokážete ze sebe vypravit ani slovo. Podobnou zkušenost má devětadvacetiletá produkční Lenka: "Když jsem končila vysokou školu, vybrali mě, abych na promoci pronesla proslov k profesorům a rodičům. Celá rodina se těšila, až mě uslyší řečnit. Jen já se v noci budila strachy, že před publikem plácnu nějakou hloupost, ztratím hlas nebo uprostřed řeči trémou omdlím. A když jsem si potom stoupla za řečnický pultík, byla jsem tak vystresovaná, že jsem ze sebe nedokázala vypravit ani slovo. Snad minutu jsem do toho mikrofonu jenom zoufale funěla. Byla to příšerná ostuda." Hrůzou z řečnění na veřejnosti trpí spousta lidí. Řeč ale můžete ztratit i na večírku mezi neznámými lidmi, kde si připadáte nejistá. Spousta z vás má problém mluvit sebejistě, když stane před svým idolem. Čtěte, jak trému překonáte a zvládnete řeč lépe než Cicero.

První krok: Přiznejte si nejistotu
"S přáteli mi pusa jede pořád, ale kdykoli se ocitnu mezi neznámými lidmi, nedokážu promluvit," přiznává čtyřiadvacetiletá knihovnice Dagmar. "Nedávno jsem dorazila na narozeninový večírek, kde jsem znala jen oslavenkyni. Stála jsem v hloučku asi sedmi lidí, kteří si povídali - a já nedokázala prohodit ani slovo. Když všichni na chvíli zmlkli, odhodlala jsem se, že teď nějakou legrační historku povím já. Jenže místo abych promluvila, zrudla jsem a polila se červeným vínem." Jestli vám ústa zavírá stud, nejste sama. Psychologové tvrdí, že až sedmdesát procent lidí trpí strachem a trémou, když mají mluvit s někým neznámým. Většina z nich se ale dokáže přemoci. Pokud si mezi cizími lidmi obvykle hrajete na hluchoněmou, vyzkoušejte následující tipy. V první řadě si přestaňte vyčítat, že jste nejistá, a tudíž nemožná. Povězte si: "Stydím se mluvit s neznámými lidmi. A co má být?" Místo abyste strach skrývala, veřejně se k němu přiznejte. Na večírku si vyhlédněte sympatického člověka, přistupte k němu a s úsměvem prohoďte: "Hrozně ráda bych si s vámi popovídala, ale jsem děsná stydlivka. Vůbec nevím, co říkat." Jakmile obavy přiznáte, smrsknou se na polovinu. A další věty už vám půjdou z pusy samy! Můžete také přehodit míček na společníkovu stranu hřiště. Místo abyste se snažila vykládat vtipné historky, klaďte otázky. Společník se rozpovídá a vy můžete jen občas něco prohodit. Po takovém zahřívacím kole už snad roztajete. Podobnou taktiku můžete také použít, jestliže nečekaně stojíte tváří v tvář muži, kterého tajně milujete. Konečně máte šanci udělat na něho dojem a místo toho naprázdno polykáte. Trapas století! "Hlavně si na nic nehrajte," radí pětadvacetiletá studentka Zdena. "Máte trému? Tak se k ní prostě přiznejte. Řekněte: ,Chtěla bych teď povědět něco vtipného, ale nic mě nenapadá.' Muž ocení, že jste upřímná."

Druhý krok: Uklidněte se
Tréma dokáže spolehlivě umlčet i toho nejzdatnějšího řečníka. "Kdykoliv mám promluvit na poradě nebo sedím před přijímací komisí, zpotí se mi dlaně, zamotá hlava a klepe se mi hlas," popisuje třiadvacetiletá Klára. "Kvůli trémě jsem se ztrapnila na sestřině svatbě. Připravila jsem si procítěný proslov a pak jsem ze sebe dokázala vypravit jen dvě věty. A ještě jsem navíc mluvila tak tiše, že mi skoro nikdo nerozuměl." Pokud patříte mezi trémistky, nepříjemné pocity asi úplně nezaženete. Můžete je ale zmírnit. Jestli máte dost času na přípravu (třeba víte, že vás za týden čeká přijímací pohovor), vyzkoušejte autogenní trénink. Sedněte si v tiché místnosti na židli, zavřete oči a začněte zhluboka dýchat. Tiše si opakujte: "Jsem klidná, vyrovnaná a uvolněná." Pak si představte, jak sebejistě a plynule mluvíte s přijímací komisí. Totéž můžete dělat i ráno těsně po probuzení a večer před usnutím. Pozor! Tenhle trénink musíte provádět několikrát denně alespoň pět dní před událostí. Potřebujete suverénně promluvit už za chvíli? Najděte si místo, kde budete sama, pohodlně si sedněte a v duchu si namalujte situaci, kdy jste se naposledy cítila uvolněná (třeba na večeři se svým drahým). Vybavte si zvuky, chutě, vůně, pocity. Až se dostanete do pohodové nálady, zatlačte si pravým palcem na hřbet levé ruky. Chvíli ho tam držte a dál si vybavujte příjemnou situaci. Poté palec oddalte. Když později znervózníte, stačí znovu přitisknout palec na stejné místo a pohodová nálada se vám vrátí! Tip: Těsně před důležitým večírkem, pohovorem nebo schůzkou si naneste na zápěstí a pod ušní lalůčky pár kapek uklidňujícího levandulového oleje.
Třetí krok: Oslňte posluchače
"Nevadí mi debaty s cizími lidmi na večírcích," svěřuje se třicetiletá inženýrka Monika. "Trémou trpím výhradně v práci, když musím řečnit před místností plnou lidí a vím, že na mě všichni zírají a hodnotí mě." Jste na tom stejně? Připravte se na proslov jako na zkoušku ve škole. Najděte si v knihovně a na internetu co nejvíc informací o tématu a našprtejte se je. Hned vám stoupne sebevědomí. Jestliže se bojíte, že uprostřed řeči ztratíte nit, připravte si taháky. Na kartičky napište body, které chcete probrat. Taháky ale očíslujte, abyste nepřišla se "senzačním rozuzlením" dřív, než nastíníte problém. Tip: Vyberte si v obecenstvu tři lidi a soustřeďte se jen na ně. Budete méně nervózní, než kdybyste klouzala očima po sále. "Vybírám si posluchače, na nichž vidím, že je moje povídání baví," líčí třicetiletá finanční poradkyně Věra. Každý z nich by ale měl sedět v jiné části místnosti, aby se zdálo, že věnujete pozornost celému publiku.

Blesková pomoc

Tréma vám svázala jazyk?
Zachovejte klid, protože rychlá záchrana existuje:

Zvětšete trochu vzdálenost mezi sebou a ostatními. Třeba o krůček odstupte nebo se na židli opřete.
Předstírejte, že něco hledáte v kabelce (tužku, kapesník), a přitom pomalu a zhluboka dýchejte.
Nedívejte se druhým lidem do očí, ale upřete pohled kousek nad ně.
Pohyb vás uvolní. Při proslovu ke klientům začněte třeba něco psát na tabuli. Při rozhovoru s krásným neznámým na večírku navrhněte, že vám oběma přinesete něco k pití.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Nevím co cítím. Když jsem s tebou,
srdce mi buší a vše se ve mně svírá.
Když jsem sama,
myslím jen na tebe
a dělám všechno špatně.
Nevím co to je,
ale myslím že tě miluji.